První týden na farmě

2.3 Velký příjezd

Jestli chcete něco říct, je to vážně mazec. První den toho největšího dobrodružství, na který jsme se půl roku připravovali a těšili. Začneme hned prvním zážitkem… kurka na povrchu křupavá, vevnitř jemná a hladká a střídka neslaná. Bílý chléb je typický pro Itálii, ke kterému jsme dostali nejjemnější kozí a kravský sýr a naprosto fantasticky ochucený a ničím nenahraditelný čerstvý špenát. Tomu všemu předcházel vegetariánský pro Vlaďku a masový pro ostatní vývar, který byl zahuštěný knedlíčky z kachních vajíček, parmazánu a mléka. Možná v Česku nezvyklé, ale perfektní a korespondující chutě. Famózní večeře, za kterou by se nemusel stydět ani maestro Italy. A i Paťulka se oblizovala až za ušima. Ale pořád jsou to jen slova. Nic nenahradí ten pocit, že oni to takto mají prostě zvykem. Žádné polotovary, ani konzervanty, ani náhražky. Proč by taky. Jen přímé a chutné suroviny. Hodně málo slané a přesto tak dobré. Teda, zapomněli bychom. Slané olivy, ne moc velké, skoro černé, byly ke všemu perfektním doplňkem, a zapít toto vše domácím vínem s ovocným nádechem…  račte tušit sami, že to lze těžko popisovat. Mauro tak trochu s omluvou doplňoval, že jde o víno z minulé sezony, tedy mladé víno, ale že jinak spíš radši podává víno něco kolem pěti až deseti let k archivaci určené.  Wau a těšíme se!

Nicméně přijeli sme do Brishighelli 13 hodin po odjezdu z Prahy. UF. Nebyla to snadná cesta, ale moc nás bavila. Naše dobrá nálada a odhodlanost statečné Paťulky nám dodávali sílu po celou cestu, a tak jsme všechno zvládli téměř za chvilku a až na jedno přejetí odbočky a menší hledání Maurovi farmy, jsme bez nejmenšího zaváhání dorazili. Mauro nás přivítal naprosto přirozeně, pravděpodobně i bez jakéhokoliv chystání. Zkrátka zcela normálně a přátelsky. Po zaparkování nám ukázal náš pokoj s krbem, koupelnu a potom i společnou kuchyni s jídelnou, ta je v oddělené části domu a tak je to i taková společenská místnost. Tak postupně… v pokoji dvoupatrová postel – Páťa naprosto nadšená – rozhodnuto kde kdo spí. Krb?

2.jpg

Poprvé v životě, no senzace, mimo to, už bylo i zatopeno. Velká skříň, stolek a židle a několik komodek. Více není potřeba a nám se to moc líbí. Kuchyň je ale fakt kouzelná. Deska stolu je z vysokého masivu a k tomu dvě lavice jak pro loupežníky.  Na kamnech, kde se topí dřevem, už bublala ona skvělá polívka, v ledničce jen jednodruhové suroviny jako ricotta, máslo, mlíko a kostka sýra velká jak řeznický špalek. V rohu místnosti je odložené sedlo pro koně, kterého zkolaudujeme zítra. Ale bez legrace a úplně vážně: je to tu fajn.

Tak dobrou noc.

3.JPG

První noc byla zaslouženým odpočinkem a celkem dlouhá. Zato klidná by se označit nedala. Vítr si hrál v komíně a s okenicí vedlejšího pokoje. Také déšť se hlásil o slovo a nedal na sobě znát žádnou slabost. Oheň v kamnech brzo vyhasnul. Ale jinak pořád krásný, neztrácíme odhodlání.

3.3 Paťulka a Britney

Ráno jsme začali Páťou, která nám důkladně poskákala všechny žebra a zavrtávala se nám na dno spacáku. Ke snídani jsme si připravili chléb s máslem a domácím džemem. A ten byl fakt supr, a po malé a raděj nepojmenované příhodě s kávovarem jsme se rozhodli jít na průzkum. Včera večer jsme dorazili po tmě, takže jsme se vlastně teprve rozkoukávali. Páťa objevila kočičky a ještě nevíme, jestli jsou dvě, nebo jen jedna. Jsou asi úplně stejný.

4

Za nedlouho dorazil Mauro, který už i odvezl děti do města do školy, aby nám vystvětlil co všechno budeme mít  úkol. Koníkovi tolik jídla, prasátkům tolik, kachny jedí toto a slepice zase ono hle, zkrátka nic složitého, a pak jsme přišli do opravdu velké místnosti, kde je uskladněná cizrna. Opravdu hodně cizrny. Řekli bychom, že by se z takového množství cizrny dal postavět celý hrad. A mezi ní jsou na různých místech odložené láhve vína. A kdyby jen to.. na stropě visí 4 kýty, které se tam už nějakou tu dobu suší. Wau.

 

Později jsme se dozvěděli, že dvě jsou tam dva roky a dvě –  tři roky. Doplňky, jako zaprášené obrazy a krabice s vínem, mrtvé myšky na odlehlých místech s kousky sýru s lepkavou destičkou, jakoby tam leželi pro výstrahu ostatním, a všudypřítomná cizrna, dělá z tohoto místa asi nejkouzelnější místo na celé farmě. Mauro nám vysvětlil, jak budeme cirzrnu čistit od větviček.  A my jsme se i s Paťulou pustili po chvilce do této zábavné práce. Paťulka chvilku podávala větvičky, ale pak jí zlákali kouzla všech koutů farmy a hlavě jedna z těch kočiček. Další den si jí pojmenovala Britny a tím začal její mnohem zajímavější a taky barevnější život.

Po obědě, nejde to vynechat – pasta s omáčkou a vínem, jsme si dali siestu a všichni jsme po pohádce O kočičce a pejskovi usnuli. Odpoledne zase, jak jinak, pršelo. Páťa to brala asi nejstatečněji. Možná pro její růžové gumáky, nebo pro spoustu kaluží, které se snažila co nejvíc vycákat, nicméně zvládala to bravurně a my jsme mohli pokračovat v obírání semínek. Za chvíli dorazil rozlítaný Mauro s nákladem hodící se králi. Nevíme, kolik jich bylo a jaké odrůdy, ale červený obsah se nám zamlouval. Jen to počasí bylo fakt zlý a tak jsme ve třech za plného deště uskladňovali víno do sklepa. Vůbec nám nevadilo, že jsme mokří až na … nohách. Po důkladném usušení a převlečení už následovalo jen hostitelovo skvělé rizoto s vínem a zasloužený odpočinek. Skvělý den plný zážitků a Paťulka jej zakončila vybalením všech hraček a pohádkou o pejskovi a kočičce.

Strejda Mauro, jak mu Páťa říká, nám už o sobě hodně pověděl. Je to učitel hudby, hodně často jezdí učit do Bologne, nebo Milána, takže další den jsme měli být sami a postarat se o chod farmy.

4.3 Noví farmáři?

První den samostatného farmaření. Mauro odjel brzo ráno (pro jistotu nám ani neříká, v kolik vstává) a vzkázal, že ho nemáme čekat ani k večeři – vrátí se pozdě. Naštěstí začalo hřát sluníčko a my jsme jen nastavovali nosy k jeho paprskům. Páťa dostala skvělý nápad! Vždyť vezeme na střeše kolo a je pěkný počasí?  Konečně může cvičit ježdění na kole. No to je paráda, měla tvář plnou smíchu a úsměvů a to se vyrovná asi jen vyhřátému sluníčku. Jen ještě musí posilnit svoje nožičky, aby ušlápla i všechny kopečky. No, lépe to šlo z kopečka dolů. Při pádu jí chrání přilba i chrániče na kolínka, takže její ochrana je srovnatelná se želvou..

6.JPG

5.3 Vesnička jako město.

Je víkend, a i my mále volnější den. Uvědomili jsme si, že je nutné, abychom si pečlivě naplánovali všechny výlety a průzkumy, protože přes týden bude spoustu práce a po odpoledních by to bylo hodně rychlý. Chceme si to užít, takže by nebylo fér, kdybychom nějaké město vynechali. Ráno po snídani domácích vajíček a nakrmení zvířátek jsme se plní očekávání vydali na výlet do naší vesničky Brisighella.

7

Věděli jsme, že má být poblíž nějaký kostel a hrad, ale tím naše přípravy předčasně skončili. Příště se musíme připravit lépe, říkali jsme si, protože jejich malá vesnička Brisighella je na naše české poměry asi jako město Telč. A vidět v něm lze spoustu krásných staveb a panorámat, kuriozit či zajímavostí.

Jako první cíl našeho výletu jsme si nastavili věž s hodinami, neboli La torre dell’Orologio, co se výší na jednom ze třech kopečku vesnice.

 

Vyšlapali jsme velký kopec a funěli o sto šest, ale i přes to jsme si stihli všimnout obrovských keřů s bobkovými listy a taky pažitky a tymiánu poděl cestičky. Po prohlídce věže  jsme se vrátili do centra města a úplnou náhodou jsem narazili na podivné domky s uličkou uvnitř. Později jsme zjistili, že to byla to unikátní záležitost, pojmenovaná „Via del Borgo“ neboli Oslí ulice, dřív sloužící pro vozky a jejich oslíky.

Jen nám zase nevycházelo zcela počasí a tak jsme se nakonec museli brzo vrátit na farmu. Pro zbytek zážitků si příjdeme příště.

6.3 Piadina

Konečně se vrátil Mauro. Sice samostatné farmaření bylo fajn, ale na popovídání s ním jsme se taky těšili. Jen se stačil vrátit a hned se pustil do vaření. K večeři budeme mít domácí chleba připravený tradičním způsobem. Vlastně to není úplně chleba, ale spíše placka Piadina  pečená na pánvičce, velmi tradiční pro region Emilia Romagna. Tuto placku Mauro připravoval ze dvou druhů mouky, první byla svoje vlastní, kterou jsme nejdřív pečlivě prohrabali od všech nečistot a pak ji umleli na mlýnku, ta druhá byla kupovaná jak jinak od místního bio farmáře.

 

V Itálii existuje kolem 5-6 typů mouk. Ta domácí byla celozrnná špaldová mouka, ta koupená od farmáře byla typu „2“, pro běžné chleby se používá „0“ nebo „00“. Jak vysvětloval Mauro, vše zaleží na velikostí síta, přes které přesívají mouku, a on osobně preferuje co nejvíce hrubší, která dle něho má více chutí a více živin..

7.3 Farmářská strava

Potom, co odvezl Mauro děti do školy, jel nakoupit. Když dorazil s těmi bedýnky, museli jsme to hned nafotit. Pro ty, kteří si myslí, že my tady hladovíme, přidáváme pár fotek.

11.jpg

Spoustu zeleniny, kvalitní sýry a jak jinak několik kilo těstovin. No ano, tady se těstoviny prodávají na kila. A jelikož dovezl nejméně 4 hlávky fenyklů, řekli jsme se, že se odhodláme z něj si něco uvařit. A tak jsme k obědu měli vynikající pastu s fenyklem a lososem. Život na farmě nám opravdu chutná a voní.

12.jpg

A jelikož občas máme pocit, že se tady zem točí jen kolem jídla, hned přejdeme k večeři. Přesto, že k ní byl zamyšlen kuskus, Mauro nám chtěl ukázat, jak můžeme používat cizrnu, kterou obíráme, a tak nabral pořádnou lopatu a pozval nás ji přebrat. Jinak ji samozřejmě přebírá stroj, který má Mauro půjčený od kamaráda. Protože ale pěstuje cizrnu prvním rokem, neumí ještě používat stroj a tak čeká, až mu majitel vše pořádně vysvětlí. Trošku popelčiny práce a cizrna byla vyčištěná. A z jedné lopaty jí teda bylo… přejdeme trochu dopředu a řekneme, že jsme z ní vařili ještě tři dní. Hlavně ji musíte namočit přes noc a pak mít dost trpělivosti ji vařit až bude měkká.

Nicméně zpátky ke kuskusu, ten s dýní, špenátem a fazolí byl naprosto vynikající. Snad nepřibereme.

8.3 Kouzlo recyklace

Dneska Mauro odjíždí až do neděle s koncertem do Švýcarska. Ale ještě před tím, než odjel, nám stihl ukázat další práci na farmě. Je tady toho opravdu spoustu. Hlavním principem farmy je recyklace a tak se recykluje všecko a ještě i několikrát anebo na různé způsoby. A když už člověk myslí, že ta hrstka popelu co má v ruce je k zahození, ó néé, ta se dá také zrecyklovat. Tak třeba dřevo po spálení v kamnech se použije jako popel na mýtí nádobí a také jako hnojivo na pole, ale až po odstranění zbytku uhlíku, které se použiji znovu na rozdělávání ohně, nebo na barbecue.

20160305_090823

Spolu s popelem pole pohnojíme i rozdrcenými kousky suchých větví od cizrny. Kdyby se každý člověk na planetě choval se tímto zodpovědným způsobem, bylo by možná příjemněji žit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *